1 Architektura dle referenčního modelu OSI
1. 1 Definice
Referenční model OSI (Open Systems Interconnection) je mezinárodní normou, vydanou organizaci ISO (International Organization for Standardization) a řeší síťová propojení, formáty a organizaci dat pro možnost poskytování distribuovaných informačních služeb.
1. 2 Architektura dle referenčního modelu OSI
Referenční model OSI se skládá ze sedmi vrstev, kde dvě nejnižší vrstvy se mohou implementovat v hardwaru i softwaru, zatímco od třetí vrstvy výše se obvykle implementují pouze v softwaru.
Obrázek 1-1: Řazení jednotlivých vrstev podle referenčního modelu OSI
Každé vrstvě OSI je přiřazena sada protokolů, které plní její funkce. Každý protokol komunikuje s partnerským protokolem příslušejícím do stejnolehlé vrstvy jiného síťového systému. Informaci (data), určenou k přenosu, si předávají vrstvy mezi sebou směrem od nejvyšší k nejnižší, dokud se data, již jako signály, nevyšlou do přenosového média a nedospějí do svého cíle. V každé vrstvě se připojí k datovému paketu tzv. záhlaví vrstvy, která obsahuje režijní data (řídící informace) určená pro stejnolehlou vrstvu cílového systému. Na cílovém systému data naopak postupují od vrstvy nejnižší k vrstvě nejvyšší. Záhlaví jsou postupně odebírána a data předávána do vyšší vrstvy již bez přidaných režijních dat. V nejvyšší vrstvě cílového systému jsou data již ve své původní formě, což je výsledkem přenosového procesu. Rozdělení sedmi vrstev referenčního modelu lze provést i podle následujícího:
lokální vstupy (vrstva 1 – 3) – nižší vrstvy se starají o komunikaci přes síťovou infrastrukturu, zahrnují fyzické rozhraní (fyzická vrstva), detekci a opravu chyb (spojová vrstva) a směrování (síťová vrstva),
koncové vstupy (vrstva 4 – 7) – vyšší vrstvy umožňují vazbu komunikačních aplikací a sítí, nacházejí se především v koncových systémech.
